AlenaHanka OHanka SHanka ZJarmilaIntuiceLuckaMilasko Natty RomiRůženka
Jak se máme chovat k přátelům? . Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Rožmitál pod Třemšínem

8. října 2012 v 13:02 | Holub |  Památky
"Hej mistře! Vstaň bystře! Vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost."
Jakub Jan Ryba a jeho Česká mše vánoční. V Rožmitálu pod Třemšínem, tato mše vznikla,
každoročně znovu zní a oslovuje nás svojí neopakovatelnou krásou i dobrem,
které je v ní ukryto. Rožmitále jí J. J. Ryba složil a také tu poprvé zazněla.

Někdy na počátku 13. století tu byl mezi nepřístupnými bažinami postavený gotický hrad.
Postavit ho nechali páni z rodu Buziců, později známí jako rod Lvů z Rožmitála. Narodil se
tu také nejznámější z nich, Jaroslav Lev z Rožmitálu, který podnikl známou diplomatickou cestu
do západní Evropy v zájmu krále Jiřího z Poděbrad.
Tuto dobrodružnou cestu popsal Alois
Jirásek ve své knize " Z Čech až na konec světa". Jenom málokdo si pamatuje, že odtud pochází
i jedna česká královna - druhou manželkou Jiříka z Poděbrad byla Johanka z Rožmitálu,
sestra výše zmíněného Jaroslava.
Dalšími majiteli, kteří byli z rodu Gryspeků, byl hrad
později přestavěn na renesanční zámek. Od roku 1623 do roku 1948 patřil Arcibiskupství pražskému,
které mu vtisklo jeho nynější podobu.
Dnes mu zámek už zase patří, i když se zdá, že nepatří nikomu, protože je v dezolátním stavu a pro
veřejnost nepřístupný. Ty zdi, které se jeví jako opravené, prošly adaptací, prováděnou
městem v letech 1974-1989, ale celková oprava zůstala nedokončená.
Když si zámek obejdete ze všech stran, určitě najdete i části původního starého hradu.
Před zámkem je nevelký park, kterým teče potok a také je tu kolem několik rybníků v kaskádě za sebou.
Město Rožmitál se vyvíjelo nejprve jako osada v podhradí, později jako poddanské
městečko a rozšiřovalo se vzdor četným požárům, které tu několikrát řádily.
Nejhezčí částí města je bezpochyby náměstí, které se několika domy přimyká k hradnímu
areálu a tvoří spolu s radnicí a kostelem sv. Jana Nepomuckého městskou památkovou zónu.
Kousek od kostela je muzeum, které se jmenuje Brdský památník,
kde je Rybova pamětní síň a k vidění spousta krásných věcí - například heraldická sbírka
čítající 520 kusů dřevořezeb znaků měst i rodů, nebo nádherný model svatovítské katedrály,
který je zhotoven v poměru 1:60 ze stébel slámy.
Najdete tu vitríny, kde jsou vzácné staré předměty, nástroje či sochy a také upomínky
na slavné rodáky, kterými jsou např. spisovatelé J.K.Beneš, R.R. Hofmeister,
J.Toman či houslista V. Hudeček.
Na dobových fotografiích z přelomu století také uvidíte, jak se postupně měnil vzhled města.
Pokud půjdete na procházku městem, můžete si prohlédnout už zmiňovanou radnici,
nebo starý kamenný most se vzácnou sochou sv. Václava s anděly, ze kterého je velmi
zajímavý pohled do koryta Jalového potoka. Potok teče v místě,
kde kdysi končilo středověké městské opevnění.
Hezká procházka je také do vzdálenějšího Starého Rožmitálu, který je původní nejstarší částí města.
Uvidíte tam faru, kaplanku a farní kostel Povýšení sv. Kříže, který je dokonce starší než
samotný hrad. Jeho gotický portál je datovaný do let 1230-1240 a později byl barokně přestavěný.
Jako kněz tu v 16. století působil Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české.
Pokud se trefíte a kostel bude otevřený, prohlédněte si hlavně nádherné varhany z roku 1751,
které nechal postavit rožmitálský farář Antonín Platnýř.
Stavitelem varhan byl zřejmě zdejší varhanář Martin Paleček. Uvádí se, že právě zde poprvé
zazněla v roce 1796 Česká mše vánoční, když tu jako regenschori působil J. J. Ryba.
Narodil se 26. října 1765 v Přešticích v rodině učitele. V roce 1780 jako patnáctiletý odešel do Prahy,
kde se strýcovou podporou studoval na gymnáziu a Prahou byl přímo okouzlen.
Vedle studia hudby se zabýval také filozofií a oblíbil si zejména Senecu, studoval spisy
Voltairovy a Rousseauovy a byl přívržencem osvícenských myšlenek.
Postupem času, jak rostlo jeho hudebně teoretické vzdělání, začal také komponovat.
V roce 1788 se stal učitelem v Rožmitále, kde strávil celý zbytek svého života.
V té době to nebylo nijak výnosné povolání a jeho život byl naplněn živořením a přežíváním,
ztěžovaný nevolí a nevděkem vrchnosti i místních zástupců církve za jeho
obrozenecké úsilí ve prospěch českého národa.
Seznam dodnes nedoceněných Rybových skladeb je obrovský a zahrnuje přes 1400 děl,
světských i církevních - dueta, tercata, kvartety, kvintety, nokturna, serenády, tance, písně,
ale i koncerty, sonáty, symfonie, zpěvohry a pantomimy. Jeho nejslavnější skladbou je
již výše zmíněná Česká mše vánoční, která se postupem let stala symbolem českých Vánoc.
I když tato skladba zachovává formu mše, má ráz české lidové pastýřské hry, popisující
zrození Ježíška a jeho obdarování prostými lidmi.
Konec Rybova života byl tragický, 8. dubna roku 1815 spáchal sebevraždu, tížen závažnými
existenčními problémy. Stalo se to v lese, na kopci nad Voltuší, dnes je na tomto místě mohyla,
ke které se také můžete jít podívat. Nevím jestli to tak bylo i tenkrát, ale je to tmavý a
smutný les, kde se stísněně musí cítit každý.
Pochován byl nejprve daleko za městem, na starém morovém hřbitově a teprve čtyřicet let po
smrti byly jeho ostatky přeneseny na rožmitálský městský hřbitov,
který je hned u kostela Povýšení sv. Kříže.
Až tedy budete řešit, kam se pojedete podívat o Vánocích, zkuste Rožmitál a Rybovu
mši vánoční. Je to moc hezký pocit, když po jejím skončení celý kostel zpívá koledy.
Nevadí, ani když jejich slova neumíte, texty mají připravené v lavicích.
(Zdroj: stránky Rožmitál pod Třemšínem, wikipedie, foto: internet)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama