AlenaHanka OHanka SHanka ZJarmilaIntuiceLuckaMilasko Natty RomiRůženka
Jak se máme chovat k přátelům? . Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Plakánek a okolí

1. října 2012 v 22:52 | Holub |  Památky

Údolí Plakánek

Hrad Kost je sevřen v malebné kotlině. Plakánek a Prokopské údolí jsou vroubeny
pískovcovými skalami, potáhnuty kobercem měkké trávy a opředené pověstmi.
Zvlášť údolí Plakánek podnítilo díky svému názvu mnoho duší tklivých kronikářů
k psaní neuvěřitelných příběhů.

Černý uhlíř

Údolí Plakánek je vidět z hradního nádvoří. Vine se jím cesta,
obepínající svými kličkami skaliska a lesy na západě. Historické prameny
dokládají, že tam, kde dnes vidíme jen obyčejnou zatáčku, stával kdysi domek
uhlíře. Pálil dřevo na dřevěné uhlí, a tak bylo často údolí plné kouře.
Není divu, že procházející lidé slzeli. Odtud možná jméno "Plakánek". Povídá se,
že uhlíři se kdysi ve zdejších hlubokých lesích zatoulal syn.
Celou noc jej utrápení rodiče hledali, až nakonec měsíc osvítil mdlým světlem
hradby Kosti a uhlíř spatřil plačícího syna pod hradní branou.

Údolí nářků

V údolí Plakánek prý brečela a naříkala spousta lidí. Plakala zde dívka,
jež opustil milý. Sténali tu a blouznili, až se okolní skály chvěly, nešťastní
odsouzenci, kteří byly v kotlině mučeni a popravováni na stinadlech.
Jakási nešťastná vdova se i s dítětem v rukou vrhla do chladivé náruče Bílého
nebo Černého rybníka - kdo dnes ví. Jejich pláč se údajně nesl údolím
ještě pěkně dlouhou dobu!

Osudová láska

Babky povídají, že Plakánek získal své jméno podle smutné události. Místní uhlíř měl pohlednou dceru, jejíž vnady nedaly spát ani jakémusi úředníkovi na Kosti. Dívka podlehla jeho svodům a jednou v noci, když se nekřesťanský hřích mohl schovat za roušku tmy, vydala se na hrad, aby přinesla svému milému potěšení. Jenže jakmile se mladici začalo zakulacovat břicho, už o ní hradní pán nevěděl. Tak nerovný sňatek byl přece zhola nemožný! Žena pochopila, jak naivně naletěla jeho sladkým řečem a neupřímným slibům, ale bylo již pozdě. Dítě donosila, avšak hned po porodu jej zaživa zahrabala kdesi v údolí. Teprve dalšího dne si uvědomila, jak hrozný čin spáchala a jala se svého synáčka hledat. Nenašla jej. Od té doby se prý za úplňku ozývá údolím dětský pláč. To malý chlapec s krví šlechtickou i uhlířovou naříká za svou hříšnou matkou. Úpění má zaniknout teprve tehdy, až tělo nějaká prostá a čitá lidská duše objeví a řádně jej pohřbí.

Ohnivý keř

Uhlířův syn nebylo jediné děcko, které si v lesích Českého Ráje hrálo příliš dlouho do noci. V hvozdech nedaleko Kosti se před dávnými a dávnými časy zatoulala jistá Anička. Byla to dcera kosteckého purkrabího, takže není divu, že jí hledala celá hradní posádka od večera do rána. Nebylo to nic platné a až druhého dne navečer se jako zázrakem děvče samo vrátilo. Noc, probdělá ve smrtelných úzkostech z dravé zvěře a potulných lupičů, na něm byla znát. Dívka přišla domů smrtelně bledá a s černými kruhy pod očima. Jak ulehla do postele, usnula. Teprve ráno se jí rozvázal jazyk. Povídala, jak nekonečně dlouho bloudila luhem, už už byla odhodlána vše vzdát, když tu zdáli zaslechla podivný hlas. "Viz keř!" volal. Anička se otočila a spatřila hořící křovisko. Plameny osvěcovaly cestu, a po té dívka se vydala. Pěšina ji dovedla až domů. Od té doby se prý kopec, na kterém hořel zázračný keř, nazývá Vyskeř. Dnes se kolem něj rozkládá malebná vesnička s kostelem.
Vyskeř je asi 5 km severně od Kosti a vede k němu modrá turistická trasa.

Lomy

Kvádrové pískovce v Plakánku využívali lidé k stavbě svých domů dlouhá staletí. Po lamačích kamene zde zůstaly lomy se svislými stěnami, které tu a tam zdobí vyryté podpisy dělníků. Pískovec se těžil ručně, a to nešlo vůbec jednoduše. Veškerý kámen byl proto zpracován a kolem lomů není žádný odpad. Na skále u Pilského rybníka jsou vidět dvě zajímavé rytiny: legenda o svatém Jiří z roku 1764 a čtveřice lomařských nástrojů - palice, klín, lopata a špičák.

Pilský rybník

Na Pilský rybník narazíte asi v půli cesty Plakánkem. Údolí je zajímavé jak pro botaniky, tak zoology. O jeho čistotě svědčí výskyt chráněných raků říčních, kteří mají velké požadavky na kvalitu vody. Když budete mít štěstí, můžete zahlédnout srnku, zajíce, tchoře, jezevce nebo kunu. Hrad Kost obývají přes zimu netopýři - hlavně vrápenci malí.

Roubenka

Studánka Roubenka láká k odpočinku a posezení nejednoho turistu. Nejkrásnější je to tu na jaře, kdy z trávy vykouknou bělavé květy bledulí. Těsně pod Roubenkou se nachází silný pramen, který byl využit k zásobování Sobotky křišťálově čistou vodou.

Semtinská lípa

- symbol Sobotecké krajiny - stála nedaleko Semtin od roku 1730. Ve svých dílech ji opěvovalo několik významných českých básníků a spisovatelů: například Karel Čapek, Jaroslav Seifert či Jarmila Glazarová. Z kdysi košatého stromu zbyl smutný pařez. Lípa padla při bouři v květnu 2000. O rok později zde byla vysazena její nástupkyně.

Humprecht

Vrch Humprecht, který dominuje obci Sobotka, je důkazem, že velká návštěvnost a zdevastovaná krajina nejdou vždy ruku v ruce. Na kopci stojí od 17. století krásný zámeček, jehož architektura nemá v Evropě obdoby. Přestože po svazích Humprechtu putují v sezóně davy turistů, kteří chtějí stavbu navštívit, stále zde najdeme koberce sasanek, ptačinců a hluchavek. V lokalitě se daří také chráněným orchidejím.

Poráň

Krás sobotecké krajiny si všimli už pralidi. Na skalnaté ostrožně nad údolím se nachází nejstarší archeologická lokalita v Českém ráji - Poráň. Patrně byla obydlena už v mladší době bronzové, tj. ve 14. až 10. století před Kristem. Tenkrát zde stála asi 100 metrů dlouhá hradba, z níž zbyla do současnosti jen mírná vlna v terénu.

Vesec

Vesec je malebná vesnička s roubenými domky, jejichž štíty zdobí tzv. záklopy - prkna s datem vzniku stavby. Šimůnkův statek pochází z roku 1787, ostatní domy jsou o pár desítek let mladší. Zajímavé je vesecké sousoší Nejsvětější trojice, na němž je mimo jiné zobrazena svatá Starosta. O této světici se vypráví, že si vymodlila plnovous, aby se nemusela vdávat. Námět pověsti využil v žertovné básničce o Vesci známý český básník Fráňa Šrámek.

Nepřívěc

Malebná vesnice Nepřívěc působí, jakoby se v čase zastavila kdesi v roce 1800. Na horním konci návsi vítá poutníky kostelík Nalezení sv. Kříže, za nímž stojí osmiboká kamenná zvonice. Při procházce mezi roubenými domky, stodolami, stájemi, chlévy a výměnky vám bude připadat, že jste se ocitli v době svých prababiček.

Libošovice

Libošovice jsou malá vesnice,
která leží 3 km severozápadně od města Sobotky na silnici Sobotka - Turnov.
Původně to bývala ves lidí libošových (z osobního jména Liboš - Luboš).
O starší historii této obce se těžko shánějí doklady.

Kostel sv. Prokopa

byl původně lokálií Kosti, ale již v roce 1384 byl farním. Po roce 1620 fara zanikla, do roku 1787 patřila osada k duchovní správě sobotecké a teprve v tomto roce byla obnovena lokálie. Roku 1861 byla opět povýšena na faru. Ke zdejší farní osadě patřily obce Libošovice, Dobšice, Podkost, Kost, Malá Lhota, Rytířova Lhota, Malechovice, Meziluží, Podsemín a Hůra.
upraveno ze stránek hradu: Kost
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama