AlenaHanka OHanka SHanka ZJarmilaIntuiceLuckaMilasko Natty RomiRůženka
Jak se máme chovat k přátelům? . Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Nedělní procházka - 20. června 2011

3. října 2012 v 19:03 | Holub |  Hafani
Včera byl první volný den po čtrnácti dnech a tak jsem vzala mé psí holky na procházku.

Došly jsme do kina, kde se vždy na hřišti pěkně vyřádí a lezou i po skále.
Arince už bylo 13.6. sedm měsíců a váží 20 kg.
Regina se dokonce rochnila ve zdejší studánce.
Je jí osm let, je velice chytrá a také je to velké prasátko.
Venku nikdy nehledí na krásu, pokaždé si domu vedu Arinku a prase.
Takhle vypadala před objevením studánky, čisťounká, nedávno vykoupaná
v psím šamponu s kondicionérem.
Arinku zatím voda moc neláká, koupala se jen jednou a není o co stát.
Má problémy s nohama a je dost choulostivá, při dnešním "aprílovém" počasí by jistě nastydla.
Nesmím s ní chodit příliš daleko, aby neměla moc velkou zátěž na nohy.
Řekla bych, že je to malinko lepší, ale musíme být opatrní a nic nepřehánět.
Doma našeho "Bobeše" nosím do schodů a to už mám opravdu co dělat.
Máme jich tu třináct a pěkně prudké.
Arinka do jednohu roku nesmí po schodech vůbec chodit.
Tento domeček je naše nově natřené WC v kině, dříve byl bílý, ale po padesáti letech spíše černý.
A před ním můžete vidět mrtvého psa.
Takhle pěkně jsem natřela promítárnu v kině, s kolegou jsme se snažili vybrat barvu,
která tam kdysi byla, ale po namíchání jsme měli krásnou růžovou.
Starosta když poprvé viděl nový vzhled promítárny, málem omdlel! Růžový design neprošel.
Snažili jsme se ho přesvědčit, že ta barva se bude líbit ale marně, rázem z domečku byl "bordel,
růžový salonek ..."
A tak jsem ho znovu přetřela, ale fotku jsem mu poslala na památku.
"Rychlá rota", to jsme dostali s kolegou takovou přezdívku od spoluobčanů, už nám jinak neřeknou.
A tohle je konečná podoba, nyní už tomu všichni říkají jednotně promítárna.
Také nám truhláři udělali novou kasu a tu jsem si také natřela podle svého.
Pan starosta zatím trnul strachy jak to dopadne.
A to je náš pan starosta, zatím se ještě usmívá, zatím jsme ho neodrounali.
Pěkně mi zapózoval na traktůrku, který nám chtěl koupit na sečení. Netušil co s fotkou provedu.
Samozřejmě jsem mu obrázek s traktůrkem také poslala.
Myslím, že je ale rád, protože už ho v obci nemáme bude se kupovat jiný.
Ten si také samozřejmě vyfotím a možná i pana starostu, pokud neuteče.
Když jsem se vrátila domů, zjistila jsem, že máme u domu nad lesem duhu.
Snažila jsem se ji tedy vyfotit, ale ve skutečnosti byla mnohem krásnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama