AlenaHanka OHanka SHanka ZJarmilaIntuiceLuckaMilasko Natty RomiRůženka
Jak se máme chovat k přátelům? . Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Hrad Helfenburk

8. října 2012 v 16:54 | Holub |  Památky
Helfenburg, nebo jen Hrádek u Úštěka, jak se také jmenuje,
byl postaven někdy před rokem 1375. Jak je známo ze staré listiny, 13.3.1375 byl svým majitelem
Hanušem z Helfenburku prodán pražskému arcibiskupství, pochopitelně i s celým panstvím,
které k hradu patřilo. Arcibiskupem v té době byl Jan Očko z Vlašimi a s tím,
jak hrad vypadal, nebyl velmi spokojen.

Hned v dalších letech zde došlo k významným přestavbám, které změnily charakter hradu
od základů. Změněna byla přístupová komunikace, která byla přehrazena příkopem s
mohutným valem. Starý příkop byl prolámán až pod úroveň paty skalního hřebene a vedl přes
něj padací most. Za opevněním se nacházel prostor s hospodářskými budovami,
studna (61m) a sklepy. Odtud také vedl přístup do obytné a reprezentativní části,
situované na horní plošině skály.
Vstup do obytných částí byl z důvodu obrany velmi důmyslný.
Hned za hradní bránou byla malá předsíň s křížovou klenbou, ze které vedlo do prvního patra
lomené schodiště vytesané ve zdi. Pískovcovým sukem protesaná chodba vedla nad hospodářský
trakt, odkud se vycházelo na hradební ochoz.
Teprve z něj se po můstku, který byl v jedné části padací, dalo vstoupit do obytných prostor hradu.
Toto řešení vstupu vysoko nad úrovní terénu je typické i pro jiné skalní hrady.
Upravenými skalními spárami se dalo vystoupat do vyšších pater, které sloužily zřejmě reprezentativním
a obytným funkcím. Vnitřní členění tohoto prostoru se nezachovalo,
dochovaly se pouze pozůstatky oken, v některých případech s ostěním připomínajícím
okna na Karlštejně. Palác byla zřejmě dvoupatrová budova, zastřešená sedlovou střechou.
Další stavební úpravy na Helfenburku nechal uskutečnit až Jan z Jenštejna,
synovec a nástupce Jana Očka z Vlašimi. K jeho jmenování za arcibiskupa došlo v roce 1379,
byl velmi mladý, vzdělaný a oblíbený u dvora Václava IV. Jeho skvělou budoucnost a
kariéru však změnila hned v následujícím roce morová epidemie.
Jan z Jenštejna onemocněl a nemoc ho dlouho sužovala. Po svém uzdravení začal vyhledávat
samotu a vzdalovat se rušnému životu panovníkova dvora. Také jeho politická koncepce,
která jednoznačně uznávala římského papeže Urbana VI., se setkávala s nesouhlasem Václava IV.,
který se v té době již klonil na stranu papeže z Avignonu.
Osobní vztahy mezi arcibiskupem a králem se vyhrotily tak, že Jan Jenštejna byl v
roce 1384 zbaven funkce kancléře a později i arcibiskupského úřadu. 2. července 1396 z
politického života odešel úplně a jeho útočištěm se stal právě Helfenburk,
který si velmi oblíbil a vyhradil na dožití. V té době už stálo nové opevnění i s čtverhrannou věží.
Víme to z listiny, kterou napsal Jenštejnův přítel a životopisec převor augustiniánského
kláštera v Roudnici Petr Klarifikátor: "A když se vzdal svého úřadu, přihodilo se na hradě
Helfenburku, že pro příchod Mistra Jindřicha, profesora posvátné teologie z řádu Kazatelů,
muže opravdu zbožného, nedokonal obvyklé modlitby a spěchal jej uvítat,
utrpěl však nebezpečný pád z mostu vedoucího z nové věže, kterou vystavěl, a když visel mezi
nebem a zemí, s pomocí boží se vyšvihl nazpět s tím, že se lokty přidržoval dřev,
uchrániv se zmíněného pádu, jímž by si střemhlav zlomil vaz."
Věž, o které Jenštejnův životopisec psal, je krásná i dnes a uvidíte jí už z dálky.
Zůstala nejlépe dochovanou stavbou celého hradního komplexu a je včleněna do věnce hradeb,
postavených na příkré skále, oddělené od staršího jádra prolámaným příkopem.
Zdvojením příkopu vznikl osamocený skalní blok pro základnu této věže.
Čtvercový půdorys umožnil využít stavbu k obývání a vstup do ní byl po dřevěné lávce,
vedoucí z protilehlého skalního jádra na pavlán v úrovni prvního patra hrotitým portálkem,
který byl v 19. století přestavěn na okno.
Na jih a sever se otvírala úzká okna s lavicemi ve výklencích a východní strana byla bez oken.
Tři okna ve druhém patře osvětlovala obytnou místnost vybavenou i prevetem (záchodem),
vysunutým z věže pomocí kamenných konzol nad nově proraženým dnešním vchodem.
Protilehlý okenní výklenek použil středověký stavitel jako vchod na točité schodiště do
třetího poschodí, rozšířeného nad patrovou římsou. Nyní je tu plošina, která původní
středověký vzhled už nemá, protože úpravy z 19. století zasáhly tento prostor nejvíce.
Ukončení věže bylo zřejmě valbovou nebo sedlovou střechou, krytou břidlicí. Věž sloužila jako
ochrana bran, které před přímým útokem chránil i příkop. Obě brány totiž umožňovaly
přístup přímo do vnitřního hradu. Zajímavá je také malá výpadní
branka, vedoucí z hradeb k zevnímu opevnění, které se táhne podél jižní hradby.
Celý starší hrad byl postupně obehnán novou obvodovou zdí, která rozšiřovala celý hradní areál
a také násobila starší opevnění a chránila hradní stavby před
neustále se zdokonalující vojenskou technikou.
Po smrti Jana z Jenštejna v roce 1400, hrad znovu připadl k arcibiskupskému majetku.
V roce 1402 byl za arcibiskupa zvolen Zbyněk Zajíc z Házmburka, který si tu prý zařídil velmi
okázalý dvůr, na Hrádek zavedl mravy rytířské a dokonce se i sám zúčastňoval válečných výprav.
Zemřel v roce 1411, nejspíš na následky takto vedeného života. Těsně před vypuknutím husitské
revoluce se Hrádek stal přechodně pokladnicí relikvií, knih, liturgického nádobí i jiných
cenností pražského svatovítského chrámu. V roce 1426 zde přivítali dalšího a zároveň
posledního z vysokých církevních hodnostářů - arcibiskupa Konráda z Vechty.
Jeho postavení v Čechách bylo během husitského hnutí velmi obtížné.
Nakonec se v roce 1421 veřejně přihlásil k základnímu programu husitů a papež na něj v roce
1426 uvalil klatbu. Konrád se ukryl právě zde na Helfenburku, který v té době byl zastaven
Janu Smiřickému, pod jehož laskavou ochranou zůstal až do své smrti roku 1431.
Jan Smiřický vlastnil Helfenburk do roku 1453, kdy byl odsouzen a popraven za údajnou zradu
státních zájmů. Panství setrvalo i nadále v držení rodu, protože připadlo Janově manželce,
Markétě z Michalovic. Ta ho prodala Jindřichu z Rožmberka a po jeho smrti se jako dědictví
dostal v roce 1457 do rukou Zdeňka Konopišťského ze Šternberka.
Majitelé se dále střídali, až se nakonec v roce 1591 Helfenburk stal majetkem Joachyma
Malcana na Milíči a Pencelíně, který ho rozprodal na zaplacení dluhů. Část majetku s hradem
koupil Jan Sezima z Ústí, ale Sezimové už hrad neobývali. Sezimův majetek byl později
zkonfiskován, získali ho jezuité a hrad upadl v zapomnění.
Opuštěný a chátrající hrad se stal námětem obrazů mnoha malířů a najdeme ho i
mezi Máchovými "hrady spatřenými". Zřícena zůstala opuštěna až do roku 1887, kdy poslední
majitel panství, Josef von Schroll, zahájil opravy hradu a rekonstrukci zřícené části
věže, která později sloužila jako jeho letní sídlo, jak o tom svědčí jeho erb nad jižním oknem.
V současné době je hrad ve vlastnictví města Úštěk a o údržbu a průvodcovskou činnost
se od roku 1978 stará skupina dobrovolníků. O víkendech je přístupný celý
nádherný areál Hrádku, včetně věže.
Pokud pojedete po E55 a z ní uhnete na Doksany, Terezín, Úštěk a Ostré,
zistíte že už ze silnice je vidět kopec se zbytky hradu Jany Žižky - Kalichu, Terezínské pevnosti
a muzeum, zámek a krásné staré město v Litoměřicích, zámek Ploskovice, také klášter Liběchov,
město Úštěk a určitě si všimnete i dvou věží na kopci nad vsí Ostré.
Toto poutní místo na vrchu Kalvárie nad Ostrým bylo vytvořeno liběšickými jezuity v
roce 1707 podle návrhu litoměřického architekta Octavia Broggia. Vznikl tak rozsáhlý areál
několika staveb, přirozeně začleněných do přírodního rámce.
Areál je tvořen 14 klasickými zastaveními Křížové cesty, pokračuje pískovcovým schodištěm
se sochařskou výzdobou, kde se prý původně nacházelo deset soch.
Na vrcholu je Boží hrob, kaple Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Obě kaple jsou shodné,
čtvercového půdorysu se stanovými střechami a věžičkami zakončenými cibulovou bání.
Interiér kaplí je zaklenut křížovou klenbou. Kaple Božího hrobu je obdélná,
z vnější strany členěná slepými sloupovými arkádami, interiér je rozdělen na dva prostory
zaklenuté valenými klenbami. Střecha je sedlová, krytá od západu trojúhelným štítem.
Rozsáhlé prostory, sloužící původně jako poustevnické cely jsou vybudovány pod vrcholovou
terasou v nitru kopce. Celé místo bylo opuštěno a poškozeno v 50. letech 19. století
a jeho devastace pokračuje až do současnosti.
(Zdroj: stránky o hradu Helfenburk, wikipedie, foto: internet)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama