AlenaHanka OHanka SHanka ZJarmilaIntuiceLuckaMilasko Natty RomiRůženka
Jak se máme chovat k přátelům? . Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Chropyně - Pověst o králi Ječmínkovi

8. října 2012 v 12:49 | Holub |  Památky

O králi Ječmínkovi

Vznik a prvé osudy Chropině nejsou určitě známy. Jen krásná pověsť "o králi Ječmínkovi" částečně
k nim se odnáší. Arciť domnívají se někteří, že pověstí tou; to zosobňuje se jednak plodnost půdy,
jednak naděje v lepší budoucnost kraje a vlasti.
Prodlením doby se pověsť rozšiřovala, nabývajíc zvláštního časového rázu. V nynější své formě sestává
ze tří částí, z nichž prvá vzpomíná předkův Ječmínkových. Kdežto druhá líčí prostopášný život otce jeho
a zapuzení matky Ječmínkovy - čímž připomíná nám podobnou pověsť o Genovéfě - načež třetí část
zmiňuje se o objevení Ječmínka za císaře Josefa II.

V podstatě zní pověsť takto:

Když sveřepí Maďaři povalivše počátkem 10. století říši Velkomoravskou plenili a pustošili ubohou naši vlasť,
sídlili tři bratři Bochor, Chropin a Přerub se spanilou sestrou svoji Hvězdou na hradě Přerubově,
pod nímž vzniklo pak město Přerov. Bratři vyjedše jednoho dne na lov do vůkolních lesů,
s hrůzou pozorovali při návratu svém, že divocí Maďaři z hradu ukořistili sestru jejich.
Ihned hnali se bratři s družinou svoji za Maďary, které v hvozdech jižní Moravy překvapili a porubali,
načeš se svoji sestrou vrátili se na hrad Přerubův.
Aby loupežným nájezdům maďarským vydatněji čeliti mohli, vystavili si mladší bratři Bochor a Chropin
na blízku dva hrady, při nichž povstaly pak vsi Bochoř a Chropiň. Bratři žili v nejlepší shodě.
Sestra jejich Hvězda provdala se pak za velkoknížete moravského.

Uplynulo drahně let...

Rekovný potomek Chropinův zvolen šlechtou moravskou za markraběte (dle jiných za krále). Avšak naděje volenců, že nový zeměpán opět povznese Moravu ku veliké slávě, neuskutečnily se. Zpyšniv poctami všude mu činěnými, liboval si nádheře a hlučných radovánkách. Zavítaje občas na rodný svůj hrad chropiňský, žil tu s přáteli svými vesele a roztopášně.
Bujné rozkoše vyžadovali ale mnoho peněz, pročež markrabě na svých poddaných platy a dávky vymáhal tvrdě a nelítostně, tak že veliký úpadek hrozil všemu kraji. Zbožná paní jeho však lidu se ujímala, prosíc jej, aby se polepšil a poddaných svých více neutiskoval.
Leč se zlou se potázala. Markrabě jednoho večera zuřivě se na ni osopil, z hradu ji vypudil. Paní útěkem celá umdlená, sklesla v poli, na němž vlnil se dozrávající ječmen. Tu porodila synáčka, jejž ráno našly ženy z podhradní vsi, ošetřujíce pak v jednom statku matku i robě. Synu dáno na památku, že se narodil v ječmeni, jméno Ječmínek. Markrabě dověděv se o úkrytu paní své, kázal ji se synem zavésti do dalekých hor.
Konečně nabažil se markrabě hýřivého života. Teskně po manželce a dítěti svém, rozeslal služebnictvo a poddané své, aby je po vší krajině hledali - ale marné bylo jejich pátrání. Napotom markrabě sám vyhledával po celé zemi syna i ženu. Hledal dlouho, ale stopy jejich nenašel.
Dospěv jednoho večera na mýtinu, uzřel tu starého poustevníka u kříže na modlitbách, netroufaje si však jej osloviti. Poustevník dokončiv modlení své a rázem uhádnuv zámysly markraběte, promluvil k němu hlasem vážným: "Nadarmo hledáš syna i ženu; nejsi hoden jich! Avšak poslyš, co psáno jest v knize věčnosti: Až rodná Morava nepřáteli odevšad bude stísněna, aj, tu přicválá Ječmínek s mocí velikou a vysvobodí ujařmenou vlast. Ty jdi a kaj se!" Zdrcen na mysli, vrátil se markrabě na hrad chropyňský a v zoufalství vrhl se pak ve studni hradskou.
Touha po Ječmínkovi u lidu však neutuchala. Úpě v mrzké porobě, neustále očekával jeho návratu. Konečně nadešla doba spoluvládce Marie Terezie a pak samostatného císaře Josefa II. (1765 - 1790). Ječmínek se objevil i stal se mocnářovým přítelem a rádcem. Jeho přímluvou panovník poddaným valně ulehčil. Ječmínek zavítal i na zdejší zámek, kdež dosud ukazuje se stůl, při němž jídával. Také těšíval lid, že roboty a poddanství brzy přestanou. Než okolečním pánům, kteří s Ječmínkem na zámku zdejším se scházívali, lidumilnost jeho se nelíbila. Pročeš zanevřeli naň, chtějíce jej zajati a někde daleko vězniti. Ječmínek znamenav úmysl jejich, za jedné noci na koni, jenž měl podkovy "s grifama do předu", ze zámku nepozorovaně ujel.
Mstiví páni dali pak Ječmínka všude hledati, než nedostali ho. Zato Ječmínek zbožným lidem neočekávaně se objevoval, ubezpečuje je, že jakmile bude s rolnictvem zase zle, opět do vlasti se navrátí. Po slovech těch náhle zmizel.
I povstala pak o lidech nestálých pořekadla: "Jsi jako Ječmínek hned tu, hned tam" a "Vytratil se jako Ječmínek". Když konaly se potom generální hlídky, lid pevně věřil, že páni dosud hledají Ječmínka. Nápadno jest, že Němci poblíže Nového Jičína generálním hlídkám taktéž přezděli: "Der Herzog suchen" (vévodu hledati).
Z pamětí městečka Chropyně
Antonína Ugwitze vydaných v roce 1902
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama