AlenaHanka OHanka SHanka ZJarmilaIntuiceLuckaMilasko Natty RomiRůženka
Jak se máme chovat k přátelům? . Tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Bozkovské jeskyně

5. října 2012 v 21:46 | Holub |  Památky
Bozkovské dolomitové jeskyně najdete nedaleko Turnova,
na severním svahu obce Bozkov a jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi na severu Čech.
Vchod do podzemí tady náhodně odkryli dělníci při těžbě dolomitu ve
čtyřicátých letech minulého století.

Později v roce 1957 byly objeveny podzemní puklicovité chodby, které byly zčásti zatopené vodou.
Pro veřejnost byly jeskyně otevřeny v roce 1969, zpřístupněno je 450m
a jsou vlastně nejdelším jeskynním systémem vytvořeným v dolomitech v Čechách.
Návštěvní okruh je rozdělen na Staré a Nové jeskyně, které jsou spojeny
uměle proraženým tunelem. Jeskyně tvoří labyrint podzemních chodeb a dutin,
které jsou uložené nehluboko pod povrchem země.
Jejich charakteristickou a ojedinělou výzdobou jsou plástevnaté a
mřížkové křemenné římsy a lišty, které vystupují ze stěn a stropů.
Některé dutiny jsou vyplněny klasickou krápníkovou výzdobou,
která je hojná hlavně ve Starých jeskyních a zajímavé excentrické krápníky jsou zase četnější
v Nových jeskyních, kde uvidíte
např: Rokokovou panenku,
Sloní uši, Prušáckou přilbu, Tři krále a jiné. Nové jeskyně byly výrazně modelovány
agresivní činností vod a část z nich je také vodou zaplavena.
Snad největším lákadlem pro návštěvníky jsou zdejší podzemní jezírka
s průzračnou modrozelenou vodou a v nádherně nasvíceném
Jezerním dómu uvidíte největší podzemní jezero v Čechách.
V obci Bozkov, mají hezký kostel. Na faře se může požádat o klíč a vystoupat na věž,
která je 49 m vysoká, po opravě byla zpřístupněna jako
rozhledna a je z ní určitě hezký rozhled.
Kostel není jen tak obyčejný, ale mariánský poutní chrám Panny Marie, Královny hor.
Kdysi tu stál kostel gotický, který zničili husiti, později v roce 1555 tu byl postaven nový,
zřejmě provizorní, protože byl ze dřeva, ale na zvonu, který se
dochoval je reliéf P. Marie a zmiňovaný rok.
Dnešní kamenný kostel byl postavený jako renesanční a dokončený byl v roce 1693,
ovšem během 2. poloviny 18. století byl ještě změněn na barokní.
Oltář je dílem dílny Josefa Jelínka z Kosmonos z roku 1757,
vzácná gotická mariánská soška na něm je z konce 15. století a váže se
k ní hezké povídání o zázraku, který se tu stal.

O bozkovském zázraku

V roce 1787 došlo v Bozkově k mimořádné události, která ovlivnila život dvou generací našich předků.
V Bozkově tehdy byl mimořádně obětavý a vynikající kněz Václav Dušek.
Od jeho příchodu do Bozkova uplynulo letos 250 let. V Bozkově zůstal až do své smrti v roce 1792.
Jako farář zde působil nejdéle - 34 let, 5 měsíců a 6 dní. Pohřben je u chrámové zdi.P. Dušek
se nesmazatelně zapsal do historie Bozkova.
Dokončil vnitřní přestavbu a úpravu chrámu. Dva vedlejší oltáře a klenutý strop nad lodí i
s jeho výmalbou mariánských litanií jsou pořízeny jeho zásluhou.
Stejně i mariánská socha nad hlavním vchodem a dvě další sochy mimo Bozkov.
Společně s obcí zakoupil dům pro školu. Rovným dílem.

P.Dušek byl svědkem druhé zázračné záchrany Bozkova před morovou epidemií,
která tvrdě kosila obyvatele sousedních farností v roce 1772.
Svoji statečnost osvědčil v letech 1775 a 1785. Tehdy se sám postavil proti zástupu vzbouřenců,
který táhl na Bozkov. O deset let později musel nechat odnést milostnou sochu Královny hor na faru.
Nařizoval to císařský dekret o rušení poutních míst.
Ale poté, co se P. Maria několikrát ve snu zjevila místnímu sedlákovi Josefu Kroupovi
a říkala mu, že si přeje, aby její socha byla opět vrácena do kostela, tak ji farář Dušek zase vrátil.
Ne tajně. Veřejně a s velkým průvodem věřících. Následky chtěl nést sám.
Farníci se o něho strachovali. Čekali, co se stane. Stalo se o dva roky později.
Ale něco úplně jiného.

Přišlo to náhle a nečekaně. Za tmy. V začínající noci. Lidé se pomalu ukládali ke spánku.
Děti už spaly. Někdo ještě trochu uklízel, jiný se už svlékal a uléhal do postele.
Pár opozdilců bylo ještě venku, před domem. Už se nedozvíme, jak ta noc vypadala.
Zdá se, že nepršelo. Jestli svítil měsíc, to nevíme. Ti, kteří byli venku, viděli pár spoře osvětlených oken.
Některé dřevěnky se už ponořily do tmy. V krčmách byla pronášena poslední moudrá i prázdná slova.
Na stůl padaly krejcary za útratu a hosté se pomalu zvedali a vycházeli do noční tmy. Končil den.
Stejný jako předešlé.

A náhle nastala změna. Poslední venkovní opozdilci si najednou všimli něčeho neobvyklého.
Nechápavě hleděli na jasně ozářená okna kostela. Takhle svítící kostel ještě nikdy neviděli.
Když se vzpamatovali z prvního překvapení, začali horečně hledat přijatelné vysvětlení.
Světlo svíček to není. To dobře znali. Možné je, že kostel hoří. Musí rychle jednat.
Vbíhají do svých chalup a hlasitě líčí, co se venku děje. Do pěti minut je Bozkov na nohou.
Lidé vyskakují z postelí, rychle se oblékají a jeden po druhém vybíhají ven.
Burcují sousedy a běží ke kostelu. Za tmy to nejde moc rychle. O to větší křik a lomoz se nesou vesnicí.
Konečně se první dostávají na náves a před kostel. Teď už je jasné, že v kostele nehoří.
Ale něco se tam přece děje. Náves před kostelem se zaplňuje dalšími lidmi. Množství dodává odvahu.
Je zde i vizionář Kroupa a tak se jde dovnitř. Dveře jsou otevřené.
Za prvními odvážlivci vstupují další.

To, co vidí, jim bere dech a podlamuje kolena. Srdce se rozbušila a oči zírají na sochu Královny hor.
Ze sochy vycházejí silné svazky paprsků, které se rozplétají a posléze tříští v jemné, jasné světla,
které ozařuje celý kostel. Před oltářem klečí farář Dušek. Je zcela ponořen do hluboké modlitby
a nereaguje na narůstající množství lidí za ním.
Bozkov je vzrušen. Několik dní se o ničem jiném nemluví a zpráva o zázraku letí do světa.
Mnozí pociťují určitý ostych před svým farářem. Už dlouho se o něm mluví jako o žijícím světci.
Po této události už o tom nikdo nepochybuje. Jenom on sám zůstává skromný. Jako vždy.
"Kvůli mně se socha nerozzářila" , říká svým farníkům.
Aby se na událost nikdy nezapomnělo, nechává udělat v Turnově pozlacené paprsky
a dává je do tabernákula.

Jejich vypracování odpovídá tomu, co tehdy lidé viděli. Všichni svědci zázraku jsou hrdí na to,
že ho viděli. Vypravují to známým a hlavně svým dětem a později i vnukům.
Ti jsou zase hrdi na své rodiče a prarodiče a vypravují to dál.
A tak, když se po 80 letech můj prapradědeček přistěhoval do Bozkova a seznamoval se s novými sousedy,
tak mu jeden starý děda řekl, že jeho rodiče viděli na vlastní oči zářící bozkovskou madonu.
A ještě po letech si historik P. Štajnygr vyposlechl vyprávění a svědectví lidí,
kteří sami ještě mluvili se svědky zázraku.

Povídání o bozkovském zázraku na dveřích chrámu.
(Zdroj: stránky obce Bozkov, foto: internet)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama